Hledání ztraceného klidu
Milá čtenářko, milý čtenáři,
šestici textů tvořících jarní číslo bulletinu spojuje radostné očekávání – příchozí generace, která té starší doufejme pomůže najít rovnováhu mezi pracovním a osobním životem, studentů učitelství před jejich nejdelší a nejnáročnější praxí, provázejících učitelů, bez kterých by tato ani jiné praxe nedávaly smysl, a jednoho winárníka, který doufá, že jeho filmové a literární tipy padnou na úrodnou půdu.
Just chill out!
Martin
Že se máme v oblasti well-beingu co učit, dokládá již obtížné hledání českého ekvivalentu. “Pohoda” svádí k nečinnosti, “dobrobytí” je málo sexy, “harmonie” se pojí s hudbou. Zkusme tedy “vyrovnanost” či “rovnováhu”.
Popravdě se mi u posledního vybaví postava kouzelníka Arnoštka, provazochodce v legendárním vančurovském filmu, kterého starostlivý domorodec setřese na zem, doprovázeje výsledek slovy: “Tak vidíte, vždyť jsem vám to říkal.”
Já sám ovšem rovnováhu většinou neztrácím cizím zaviněním. V naprosté většině případů o ni přicházím dobrovolně, protože neumím říkat ne, případně se uvazuji k aktivitám slibujícím konání dobra, aniž bych si uvědomil jejich vysoké nároky na energii a čas. Jeho nedostatek není ničím relativním, ale absolutním. Albert se mýlil.
Proč to tedy dělám, mám-li opakovanou zkušenost, že za chvilku dobrého pocitu ze sebe samého zaplatím úmornou a často zbytečnou dřinou? V nabídce je řada lichotivých vysvětlení, která mě ale před rostoucí lavinou závazků neuchrání. Funkčnější se zdají být vysvětlení zcela opačná – trpím spasitelským komplexem, jsem ješitný a krátkozraký, nedokážu se podívat pravdě do očí, nevážím si svého zdraví a svých koníčků a dobrovolně se okrádám o pocit rovnováhy.
Na větší vyrovnanosti práce a života začnu pracovat hned, jak dokončím tento newsletter.
Na Gen Z (tvořena narozenými 1995-2005) je nejzajímavější, že se mezi dvacítkou a třicítkou pohybuje většina našich dnešních studentek a studentů, aktuálně přitahuje větší pozornost než jiné, mimo jiné svým nápaditým slovníkem (zkuste si ho vyhledat a uvidíte) a 10. ledna t.r. se na ni zaměřilo 11. celokomunitní setkání KVBU v prostorech pražského sídla Deloitte (děkujeme).
Účastnice (mnoho) a účastníci (málo) nejprve dostali za úkol ve skupinách vypsat, co o Gen Z vědí, nebo si myslí že vědí, a své výtvory rozvěsit, kam se dá. Později se k nim ještě vrátíme. Následovala prezentace dvojice mileniálních specialistek na Gen Z z Deloitte, Andrey Černé a Štěpánky Jónové, rozšířující naše obzory a někdy i zorničky.
Díky nim teď už vím, že
- Gen Z charakterizují technologická vyspělost a tzv. digital first approach, ekonomické priority a pragmatismus, aktivismus a zodpovědná spotřeba, vědomí o duševním zdraví, hodnoty inkluze a autenticity;
- mileniálové a Gen Z budou v roce 2030 společně tvořit cca 80-85 % globální pracovní síly;
- české Gen Z na 1. místě děsí náklady na bydlení (stejně jako zahraniční Gen Z), na 2. politická nestabilita a světové konflikty (v zahraniční to je nezaměstnanost), na 3. klimatická změna (shodně se zahraniční), na 4. terorismus (v cizině psychické zdraví generace), na 5. sexuální obtěžování (jinde kriminalita a osobní bezpečnost);
- Gen Z (oproti některým škarohlídkám a škarohlídům) umí pracovat, když má smysluplnou práci a jasné zadání, když je činnost časově flexibilní a může probíhat autonomně, když dostává rychlou zpětnou vazbu, když je odměna motivující, když je pracovní prostor bezpečný a toleruje chyby a selhání, když je naplněna work-life balance.
Druhým vrcholem setkání byla panelová diskuse se čtyřmi studentkami patřícími k Gen Z, které si obešly plakáty, přečetly si, co si o nich dřívější generace myslí a se zájmem se ptaly, jak jsme to či ono mysleli. Mluvily zásadně za sebe, čímž názorně předvedly, že nechtějí být házeny do stejného pytle. Což je nakonec rovněž zajímavé, že?
Provázející / Čisté radosti provázení
Souzvuk spřízněných duší – Jarka, Táňa, Martina s Martinem na 4. ročníku Letní školy Komunity vzdělavatelů budoucích učitelů v Telči
Jarka: “Baví mě být se studenty na počátku jejich cesty, od překonávání obav a ostychu až k přání:´Těším se, až budu učit svou třídu.´ Mám radost ze sdílení a vzájemného učení v komunitě provázejících učitelů. Mám radost ze spolupráce s univerzitou – naše světy se stále více prolínají a propojují.”
Táňa: “Do kabinetu vstoupil svěřenec a přinesl s sebou hromadu nápadů. Čekají nás oboustranně obohacující setkání nad přípravami, reflexemi, tandemovou výukou. A když se náhodou okolo vyskytne některý z kolegů, odchází zasažen naší energií sdílení a vzájemné podpory.”
Martina: “Učení znamená pomáhat druhým růst. Díky němu vidím, co jiní vidět nemohou. Provázení je vlastně učitelství na druhou. Pozorovat výuku, vnímat ji v souvislostech, umět pojmenovávat i citlivě naslouchat – to je má superschopnost.”
Představte si tři školy, tři chodby, tři třídy, dvě budoucí češtinářky, Ivku a Marii, jednoho češtináře, Ondru, a jeden ChatGPT, který si na učitelku nebo učitele (zatím) pouze hraje.
Všech se ptám na to, na co a na koho se nejvíce těší, co podle nich nejspíš půjde hladce a co může případně drhnout.
Všichni, včetně Chata, mají pocity smíšené. V Ivce profesní praxe na její vlastní škole vyvolává radostný pocit návratu domů, současně se ale obává selhání, pokud nedokáže okamžitě reagovat na studentské otázky. Marie se kromě toho obává vlastní nervozity, jistotu hledá v množství metod a aktivit a těší se, až je vyzkouší. O mixu nerovozity a vzrušení mluví i Chat, chce ukázat, co se už naučil, ale je připraven na sobě dál pracovat. Ondra se nejvíce těší na zodpovědnost za vlastní výuku a s napětím čeká, jestli ho bude učení bavit a jestli už na praxi nedojde ke střetu představ nabytých během učitelské přípravy s realitou.
Pro všechny dotázané je nejpodstatnější práce s dětmi, samozřejmě v rámci svého oboru, který pro ně ale není tím nejdůležitějším. O spolupráci s kolegy si myslí, že pro ni během praxe nebude příliš velký prostor (Ivka), že kolegové budou příjemný bonus (Ondra) a je potřeba mít s nimi dobrý vztah, protože to ovlivňuje celkovou atmosféru na škole (Chat). Marie na to konto říká: “Kupodivu celkem dost se těším na spolupráci a komunikaci se zkušenými kolegy, od nichž se toho můžu spoustu naučit – jejich postupy, metody, plánování, ale i komunikaci se žáky a řešení případných problémů.”
Na poslední otázku odpověděl nejkomplexněji Chat: “Myslím, že práce s dětmi, když se na ně soustředím a přizpůsobím výuku jejich potřebám, by měla jít celkem hladce. Věci, které by mohly drhnout, jsou třeba řízení třídy nebo zajištění správného poměru mezi teorií a praxí. Také si myslím, že budu potřebovat čas na to, abych si osvojil efektivní zpětnou vazbu a adaptoval výuku podle toho, co bude fungovat nejlépe pro jednotlivé žáky.” Ivka s Marií vidí možný zádrhel v (ne)znalosti světové literatury nebo slohových útvarů, čemuž chtějí čelit pečlivou přípravou. Předchozí praxe Marii odhalila také rezervy v časovém rozvržení aktivit. Pro Ondru je největší výzvou sebedisciplína nutná k domácím přípravám, průběh předchozích praxí mu ukázal, že samotná výuka by mu měl jít. A dodává: “Počítám s tím, že může učení “drhnout”, ale nemyslím si, že to bude problém, protože se na toto konkrétní “drhnutí” vlastně těším a vnímám ho jako příležitost k vyzkoušení nových věcí tak, aby to mohlo jít “hladce”.
Winárny KVBU
Od online Wináren KVBU (název je odvozen od anglického “výhra”), kde se potkáváme a vyměňujeme si zkušenosti, je jen krůček k Winotéce, kde si každý sám vybírá, čím se inspiruje.
Že budu učitelem, mi bylo jasné už na základní škole. První školou pedagogiky pro mě ale byly o pár let později osmdesátkové americké filmy, jako byli Učitelé Arthura Hillera, ukazující hlubokou krizi tamního vzdělávacího systému, což jim nesjpíše otevřelo dveře do kin v tehdy socialistickém bloku.
Stejně jako tehdy Hollywood přichází dnes se svou troškou do mlýna reformních impulzů Bollywood – vydržíme-li ovšem jeho bezmála tříhodinové formáty a především oblíbená tanečně hudební intermezza.
Podstatné jsou pro mě dva filmy. Jako hvězdy na Zemi (2007) zachycuje, jak tvrdá dokáže být ve své ignorantství škola, která není s to rozpoznat dyslexii a objevit v malém chlapci nevšední výtvarný talent. 3 Idiots (2009) s bláznivým humorem odkrývá konzervativismus a bezduchost vysokého školství. V obou září jeden z nejoblíbenejších indických herců – Aamir Khan. Jako testovací ochutnávku, zda jste na tento druh poetiky připraveni, doporučuji scénky: Bum Bum Bole a Aal Izz Well.
Vzpomínáte na ten úžas, když vás jako vášnivé pidičtenářky a pidičtenáře poprvé přivedli do veřejné knihovny?
Cítil jsem se stejně, jako by se přede mnou otevřel vesmír plný hvězd.
Zapomeňte na všechny stránky přečtené z musu, na učebnicové životopisy, dějové výtažky a návody, co tím chtěl ten který chlápek říct, a představte si na okamžik, že je možné zažít stejně omamný pocit znovu – půjde to, kolikrát chcete.
Stačí se vydat na kontinenty, které školní kánon až na výjimky nevidí, do Afriky, Asie, Střední a Jižní Ameriky, Austrálie.
Přidejte k tomu píšící, neprávem opomíjené ženy, environmentální, sociální, válečnou nebo menšinovou tematiku a nechte se unést do světů, v nichž jste nikdy předtím nebyli.
Věřte svým knížkám, samy vám budou ukazovat k dalším. A užívejte si okamžiku, kdy se před vámi otevřel nový svět a vy nevíte, kam se vydat dřív.
P.S. Pokud máte raději cestování s průvodcem, jeden takový postupně vytvářejí budoucí češtinářky a češtináři na Ostravské. Najdete ho na Facebooku pomocí hashtagů: #cestakolemliterarnihosveta, #svetovka, #literaturaveskole.
Dalším mohou být stránky Around the World in 80 Books: A Literary Journey Davida Damrosche.
Mgr. Martin Tomášek, Ph.D.
Oborový didaktik českého jazyka a literatury na FF Ostravské univerzity s devítiletou praxí gymnaziálního učitele. Zapojuje se do inovací vysokoškolské výuky, pracuje v týmu připravujícím profil absolventa učitelského studia a podílí se na přípravě tzv. klinické školy OU.
Ostrava
